Povídky ze Saints Row - Útěk z vězení

Je to už mnoho let, co ve městě Stilwater vybouchla továrna na výrobu aut, kde se točil nelegální obchod s autodíly. Dasha, která  se na tomto činu podílela, skončila v komatu a na několik let byla nejstřežěnějším vězněm ve městě Stilwater. Boss Lailo, majitel továrny jí bude chtít dostat na elektrické křeslo. Patří mu tu ve městě všechno a vládne všem. Má pod palcem gangy, prodej drog i zbraní. Dasha se probudí po dvou letech z komatu. Po jejím probuzení jí však osvobodí mladík Carlos, ten jí řekne, že gang Svatých se po tu dobu už dávno rozpadl a že pokud Dasha bude chtít dokázat svou nevinu bude muset dát dohromady bývalý gang Svatých a nebo složit svůj vlastní gang ze svých lidí. Oboje je velký risk. Postavit se Lailovi a okolním gangům nebude vůbec snadné. Dokázuat svou nevinu bude ještě těžší. Je to však pořád větší šance, než čekat na smrt ve vězení.

Bestie z Ernaut - část 8

Irina i Tristan seděli spolu v krčmě v Kozím bobku. Strhli však na sebe nevyžádanou pozornost. Zrak místních se upínal totiž na jediné místo. Pod stolem, ležel horský pravlk, Šenk. Ten je však tiše ignoroval, právě olizoval talíř, kde ještě před malou chvilkou byla teplá polévka z krup a v ní byly nalámané kůrky ztvrdlého chleba.

„Kam máte namířeno, mohu-li se optat?“ ozval se hlas ze zadního rohu krčmy. Seděl tam postarší muž a v ruce žmoulal kousek dřívka, kterým si právě dočistil nehty, opatrně s respektem v očích pozoroval ležícího pravlka.

 „Do Ernaut“ odpověděla pohotově Irina.

 Tristan jen tiše seděl a pozoroval místní. Moc toho nenamluvil. Byl obezřetný a váhavý. Irina pohotová, drzá a její ústa byly rychlá. Její ústa mluvili často, bez bázně.

 „Co, tam, děvče, … Tam lidé umírají. Trpí hlady, chudobou. Vše jim zničila ohnivá bestie z oblak. To poslední, co mají, jim vezmou nájezdníci Dragona Uchvatitele. A tak bohaté a krásné místo to bylo, …“ řekl zasmušile.

„Dragon!“zopakovala si pro sebe jméno, které z hloubi srdce nenáviděla. Všechno se jí to náhle připomnělo. Všechna ta bolest a beznaděj. Kterou si v sobě ty roky nosila, včetně jizvy na tváři. Irina se zadumala v bolestných vzpomínkách. V myšlenkách jí náhle projel živý obraz, vypálené vesnice a mrtvých rodičů. Poslední její pohled, než se jí podařilo utéct, byl na jejího malého bratra Juela, kterého probodl meč Dragonova přisluhovače. Malé tělíčko, se skácelo k zemi, do kaluže krve k mrtvým rodičům. Irinu z nepěkné vzpomínky probral hlas.

 

„Říká se, že je to samotný ďábel“

„Prý, otevřeli bránu pekel, ze které vychází šelma, která nás tu všechny zabije“ přidávali se postupně do rozhovoru ostatní lidé.

„Temné síly, ty se jen tak nezastaví. Už v samotné prastaré legendě se hovoří, o peklu z nebes, a … “

„Dětské báchorky“ otočili se muži za hlasem a zabrzdili vyprávění starého muže v rohu místnosti.

„Legendy jsou pravdivé, starý Izmak o tom ví své“ nedal se vrásčitý muž sedící v osamocení.

„A kdo je Izmak?“ vstal od stolu Tristan a zvláštním pohledem nedůvěry si prohlédl staříka.

„Já jsem Izmak“

„A co ta legenda Izmaku, co o ní víš,…? “ zajímala se Irina

„Nic mu nevěř, je to pomatenec, starý blázen“ stoupnul si k Irině Tristan a zatáhl děvče za pláštík, ta se hned obrátila zpět na starce.

„Ta legenda má paní, zní … pokračoval stařík „Rudá dívka, co bratra vlka má, až v sobě potlačí, co má, přemůže zlo za pomocí draka, havrana a vlka“

„Irino! Jestli chceš získat svého pravlka zpět, tak se tu nezdržuj s blázny a ožrali, ve špinavé krčmě“ obořil se na ní Tristan a připomněl jí, že jestli chce dostat zpět svého vlčího přítele, bude muset mít peníze a ty peníze, chtěla dostat z odměny za zabití bestie. Znepokojovala ho Irinina naivita.

To však neměl říkat. Lidé v Kozím bobku reagovali rychle.

Najednou byli obklopeni muži, co byli posilněni chmelovým mokem a jejich výraz ve tváři nebyl zrovna přátelský.

„Cos to řek!“ ohradil se sedlák s mastným čelem a velkýma rukama se sevřenýma v pěsti

„Blázny a vožrali, joo?!“ vztekle jim zatarasil cestu k odchodu

Irina se chtěla dostat přes lidi, co je obkročili. Stará šenkýřka zlověstně přistoupila k Irině a cestou svým mohutným tělem shodila pár korbelů ze stolu. Pivo se rozlilo na starou podlahu.

Šenk zpozorněl, postavil se, naježil svou chundelatou srst a vycenil zuby, zavrčel. Muži ustoupili a snažili se držet stranou od zvířete. Jeden muž z davu, se však rychle napřáhl a udělil Tristanovi pořádnou ránu do obličeje. Tristan maličko zavrávoral a ucítil krev mezi zuby. Vyplivl jí na zem. Chytl protivníka a mrštil s ním pod stůl až okolní židle popadali na zem. Ostatní nečekali na nic, vrhli se na Tristana. Irina svým útlým dívčím tělem se postavila před pána z Blat a vzala do rukou v rychlosti do rukou hrnek, kterým švihla jiného protivníka přímo do čela. Ten natáhl své obrovské ruce a začal se sápat jako hladový Ghúl po děvčeti, které balancovalo na starém stole, který se začal kymácet

Tristan zareagoval rychle a vzal do ruky dýku. Sebranka ustoupila. Tristan držel pevně dýku, přichystán okamžitě podříznout hrdlo všem, kdo by se k nim přiblížil. Irina seskočila ze stolu a zavolala na Šenka. Obrovské zvíře předstoupilo před útlou dívku. Vlk byl připraven zadávit každého, kdo by se k Irině přiblížil. Stačil jeden jediný povel. Irina však mlčela. Jeden z davu se nenechal zastrašit velkým zvířetem a cizinci, vrhl se na Irinu. Zrzka vyskočila hbitě na stůl, chytla muže za košili, která se vzápětí začala trhat. Muž se díky roztrhlé  košili vytrhl. Irina spadla na zem. Jiný muž se rozhodl, že zneškodní Tristana, ale ten chytl tlustou šenkýřku za vlasy a přiložil jí svou dýku ke krku.

„Někdo tu dnes přijde o svou ženu, bude bez večeře“ držel jí pevně

„Klidně tu starou bachyni podřezej“ ozval se jeden z mužů bez jakéhokoli zájmu.

Žena se vytrhla Tristanovi a vrhla svůj vztek na muže, který by jí rád obětoval. Tristanovi bylo zřejmé, že se jedná o jeho muže. Najednou všechen zrak opilců mířil k bitce mezi starou šenkýřkou a jejím mužem. Tristan podal ruku Irině, ta vstala mezi hloučkem davu a pomalu se proplížili mezi bijícím se párem. Hospodou lítali židle vzduchem. Oba se rozeběhli směrem ke svým koním, kteří stáli za krčmou. Tristan vyskočil na Pailose a Irina ještě než stačila vyskočit na klisničku, zastavil jí pohled na belhajícího se starého Izmaka, který na ní mával.

Irina i přes spěch na starce počkala

„Jestli chceš vědět víc, jeďte do Černých lesů, za Trpasličí soutěsku. Najdi v lesích temné Elfy, … “

„Nechej nás, starče!“ Tristan se opět zlověstně podíval na staříka. Zavelel Pailosovi a tryskem uháněl do lesů.

„Dávej si pozor děvče, v očích máš bojovnost, ale srdce máš křehké“

Irina naskočila na Serinu, očima poděkovala a dala se do klusu do lesů. Šenk stále ještě naježený se vzteklým pohledem, vyběhl směrem za svou paní.

Stařík tam stál a díval se do dáli, slyšíc už jen dusot koní. Sám pro sebe se usmál

„Starý Izmak ví, legendy nelžou“

Bestie z Ernaut - část 7

Bouře, která se prohnala, v údolí mraků skončila. Ještě dlouho na to mysleli, co to vlastně, mohlo být. Nakonec se zase vydali na koňském hřbetu dál. Cesta ještě neskončila. Nacházeli se, na místě zvaný Kozí bobek.

Irina šla naplnit vodu do kožených vaků. Rybník, který viděla, už zdáli ze sedla koně, se jmenoval Žabolplesk. Jmenoval se možná tak proto, že tento malý rybník na svou malou rozlohu, měl přespříliš žab, a ty při svých výskocích pleskali svými maličkými těly o hladinu vody. Plesk, plesk, plesk.

Bestie z Ernaut - část 6

V hlubokém, osamělém a nečekaně úrodném údolí, až za klínem Kerephejského pohoří, nedaleko Údolí mraků.

Irina unaveně sesedla z koně, její boty dopadli do měkkého černého bláta, podrážky jí v čvachtavém blátě podkluzovali. Tristan uvázal Pailose o kmen stromu a rozšlapanému bahnu se šikovně vyhnul. Šenk, ten si v povzdálí packami uhrabával mech, na který by si rád spokojeně lehl.

Byli na cestě už pár dnů, a plížícím krokem je doháněla únava, ale také hlad. Který se jim ozýval vtíravě a hlasitě. Čekala je ještě dlouhá cesta. Ale na tu dálku Irina nemyslela. Myslela jen na cíl. Nevěděla zatím, jak by chtěla bestii porazit. Bestii, kterou ještě neviděla, ale věděla, že potřebuje peníze. Musela si vykoupit svého přítele zpět. Možná by mohla v noci nepozorovaně zmizet, vzít Šenka a odjet. Pomyslela si. Jenže Tristan, by jí našel, její cesta do Ernaut byla jasná. Ty peníze chtěla totiž tak či onak. Vzdát se té možnosti nechtěla.

Bestie z Ernaut - část 5

V zemi Temných stínů, si ve svém ledovém paláci, na špičce hory zvané Ledový dráp, Dragon Uchvatitel prohlížel drahý minerál. Držel ho ve své dlani a pohazoval si s ním. Kámen silně rudé barvy mu vesele poskakoval v dlani.

Nadar, kámen, který těžili v Černém lese Orkové. Nadar měl nesmírnou moc, ale v malém množství a bez patřičné magie, tento kámen neměl žádné magické schopnosti, ale dalo se za něj koupit mnoho zbraní, ale i lidí.

Bestie z Ernaut - část 4

Černý les – Dolgranovo území

V Dolgranově citadele, na strážné věži, hlídka černých jezdců, složená z armády Goblinů a horského kmene Orků válečníků, střežila toto starobylé místo. A to už po staletí. Za slibu Bohům lesa, sloužili zde na věky věků. Opevněná citadela se nacházela za Černými lesy Vengardských hor, vysoko na severu. Pyšnila se velkou hradbou a nedobytnou bránou. Majestátně vyčnívala na pahorcích hor a objímala tak přilehlé orčí vesnice. Tyto sídla obývali kmeny trollů a orků, opodál žili goblini. Noční elfové - temné bytosti, ty strážili přilehlé lesy a také temné močály. Kde sídlily v bažinách krvavé mouchy, démoni močálů, obří žravé pijavice zvané Krvepijci a skřeti. Kdo by se dostal, až k močálům Černého lesa jistě by nepřežil.

Bestie z Ernaut - část 3

Snědá dívka Madryl, drobnou rukou a silným stiskem objala zdobeně rytou kliku, se skřípotem se dveře pomalu otevřeli. V pološeré prázdné místnosti, ležel vlk, uvázaný na dvojitém řetězu. Nebyl to jen tak obyčejný vlk, byl to horský Pravlk. Irinin Pravlk. Bylo už dnes vzácností jej vidět. Byli to obrovské šelmy. Ještě větší vzácností, byl ochočený Pravlk. Dospělý Pravlk vážil více jak osmdesát kilogramů. Tohle bylo ještě roční mládě, které nedosahovalo ani poloviny váhy. Byl však krásně rostlý a jeho zuby byli tak velké a ostré, že by v jednom okamžiku urvali paži dospělému muži a stále by byl hladový a plný energie.